Muži jsou běžně zcela nazí, ženy nosí většinou deku kolem pasu, případně uvázanou přes jedno rameno. Poměrně běžným doplňkem muže je funkční samopal.
Mursiové jsou surmickým etnikem žijícím na obou stranách hranice Jižního Súdánu a Etiopie ve velmi odlehlých oblastech, přičemž většina z přibližně deseti tisíc Mursiů dnes žije na etiopské straně mezi řekami Omo a Mago, kam je podle jejich tradice dovedl dávný předek jménem Káwúlókóró. Mursiové hovoří surmickým jazykem mursina patřícím do nilo-saharské jazykové rodiny; sami sebe ve svém jazyce nazývají mún a svůj jazyk múnén. V odlehlých oblastech se odívají jen minimálně: muži jsou běžně zcela nazí, případně mají jednoduchou bederní roušku, ženy nosí většinou deku kolem pasu, případně uvázanou přes jedno rameno. Poměrně běžným doplňkem muže je funkční samopal, který lze získat na súdánské straně oblasti výměnou za dobytek.
Muži i ženy se zdobí jizvovým tetováním, tzv. skarifikací. Dospívajícím dívkám jsou proříznuty spodní rty, do nichž se vkládá dřevěný nebo terakotový talířek (débíá túgóin), jehož velikost se postupně zvětšuje až k průměru 30 cm; z tohoto důvodu jsou dívkám také vyraženy některé zuby. Jejich málo známé náboženství nabízí unikátní průhled hluboko do historie náboženských představ této oblasti Afriky. V okrajových dostupnějších místech se Mursiové nechávají fotografovat výměnou za peníze, alkohol nebo jiné materiální odměny a pravdou je, že na samé hranici území směrem do Etiopie – především v okolí etiopské Jinky – se již jedná o totální komercionalizaci jejich vzhledu, ale své náboženství prozatím neprodávají.
Pradávné kořeny
Osídlení oblasti lidmi a jejich nejpravděpodobnějšími předchůdci má zde jednu z nejdelších nepřerušených linií: v Etiopii jde o miliony let. Ostatky člověka zručného nalezené v Etiopii jsou datovány do období přibližně před dvěma miliony lety a slavná Lucy, kostra samice australopitéka, která odpočívá v muzeu v Addis Abebě, chodila po území dnešní Etiopie před více než třemi miliony let; možná byla pramatkou v naší vývojové linii. Množství nálezů miliony let starých koster bylo učiněno na dolním toku řeky Omo a právě tady dnes Mursiové žijí.
O náboženství Mursiů toho sice nevíme mnoho, ovšem o to cennější to málo informací o izolovaném náboženství může být, neboť jej můžeme chápat také jako průhled časem kamsi k počátkům náboženských představ člověka. Náboženství Mursiů úzce souvisí s léčitelstvím: nemoc je nazírána jako narušení vztahů mezi lidmi, vztahů s Bohem, vztahů s přírodou. Mursiové vyznávají nebeského Boha, kterého nazývají Tumwi, v jiném dialektu Tumu; je pánem deště, prodlévá na nebesích, někdy se může zjevit v podobě duhy, jindy v podobě ptáka. Mezi Mursii jsem si nemohl nevšimnout ochranných amuletů vyráběných z kořenů některých keřů a stromů. Zdá se, že surmické kmeny neznají žádný posmrtný mód lidské existence; ta podle jejich představ definitivně končí smrtí. Mrtvé tělo je pro lidi nečisté, nesmí se jej dotýkat s výjimkou příslušníků klanu k tomu určeného; těla mužů zabitých v boji nebo na lovu se ponechávají na místě, pouze se přikrývají větvemi. V mursijském náboženském systému hraje klíčovou roli kněz, bývá jím muž, nazývaný komoru, a léčitelka či čarodějka, žena, nazývaná ngerre.
Komoru
Nejvyšší kněz, komoru (nebo též kómórú), má ve společnosti Mursiů nejen náboženskou, ale také sociální funkci: je náboženským vůdcem, který provádí rituály pro dobro kmene či vesnice (nikoli pro jednotlivce), určuje čas konání každoročního náboženského festivalu a například obětování býka, krávy nebo kozy náleží při náboženské oběti výhradně jemu. Vedle toho má autoritu podobnou náčelníkovi kmene a poradní hlas mezi staršími. Komoru je prostředníkem mezi lidmi a bohem Tumwiem; jeho role je zvlášť důležitá při ohrožení společnosti suchem nebo naopak nadměrným deštěm, nemocemi, škůdci na klíčových plodinách atd. Kněží pocházejí pouze ze tří kněžských klanů: Garakuli, Bumai a Komorte, přičemž nejvyšší komoru může vzejít pouze z klanu Komorte.
Vedle kněze komoru je v mursijské společnosti znám také věštec nazývaný hírásábáj (jinak též híráhátá), který vykládá své prorocké sny, ale také sny lidí a vysvětluje význam událostí. Výklad snu si vyžaduje vlastní – v tomto případě poměrně košatý – rituál. Konečný výklad je předán autoritám klanu nebo vesnice a společnost se podle něho musí zařídit. Přípravu náboženských obřadů má na starosti kamisi.
Ngerre
Léčitelky či čarodějky se v mursijské společnosti zabývají léčbou těch nemocí, které podle Mursiů pramení u boha Tumwiho. Léčbou běžných neduhů, na které zabírají všeobecně známé byliny – a které podle Mursiů nepocházejí od Tumwiho – se zabývají léčitelé nani. Ngerre komunikuje s bohem Tumwiem a zjišťuje, proč nemocný onemocněl a jak příčinu v duchovní rovině odstranit. Ngerre na rozdíl od komora pomáhá konkrétnímu jedinci a za jeho vyléčení nebo jinou službu je odměňována materiálními dary. Ngerre se rovněž specializuje na kletby, a to jak na jejich aktivaci, tak ochranu před nimi anebo jejich zrušení.
Drsné přechodové rituály
Malby na těle Mursiů mají ochraňovat před nemocemi a před zlými duchy – každý typ malby a každá použitá barva má konkrétní ochranné účinky. Hlína a jíl z jejich území jsou pro Mursie posvátné, znamenají jejich vazbu k místu i kmeni a často se jimi potírají. Pokud se muži vracejí z delší cesty – například z lovu –, pokrývají si obličeje popelem a totéž činí lidé ve vesnici, aby tak zabránili možnému útoku duchů, kteří by mohli se skupinou mužů do vesnice přijít. Skarifikace, tedy jizvové tetování, značí u mužů počet zabitých nepřátel cizího kmene, u žen jde většinou o zdobení.
Podobně jako u mnoha dalších afrických etnik, hrají také u Mursiů důležitou úlohu přechodové rituály: u dívek je to zejména vkládání talířku do spodního rtu v období dospívání, u chlapců je to první účast v tradičním boji s dřevěnou tyčí nazývaném donga. Tento boj je poměrně drsný, cílem je údery tyčí přemoci soupeře, přičemž by se neměl zabít. Dalším přechodovým rituálem pro dospívající chlapce je skákání přes býky, kdy je do řady postaveno šest býků (nebo krav), po nichž chlapec skáče ve snaze nespadnout a doskákat až na posledního býka. Poté se pije čerstvá býčí krev.
Důvod vkládání talířku do spodního rtu u žen není zcela jasný: Mursiové na otázku většinou odpovídají, že jde o ozdobu s výpovědní hodnotou dospělosti. Rozšířený je také názor, že jde naopak o záměrné hyzdění ženy po svatbě, aby nebyla atraktivní pro jiné muže. Některé dívky ovšem talířek mají, přestože jsou nezadané, a jiné zase talířek nemají, přestože jsou vdané. Poměrně věrohodná se zdá být teze, podle které tak Mursiové začali činit poté, co Arabové ze severu pravidelně přijížděli a doslova lovili dospívající dívky a unášeli je do harémů arabského světa; dívky s takto zdeformovanou tváří údajně ignorovali. Tezí je více, Mursiové zájem cizinců příliš nechápou a odkazují jednoduše k ozdobě. K těmto tezím doplním, že dříve byly ve sledované oblasti také kmeny, které ženám vkládaly talířky do obou rtů, a kromě ušních laloků vkládaly menší talířky také do nosu. Mursiové se sami sebe příliš neptají, proč se něco dělá, prostě to dělají, protože to dělali jejich předkové. Zvyk a tradice stojí vysoko nad potenciální potřebou zdůvodnění. Ženy mají talířky ze rtu běžně vyndané, jakmile však přijdou do kontaktu s člověkem mimo svou rodinu, ihned jej vkládají. S talířkem téměř nemohou artikulovat, bez něho jen o málo lépe. – Nahlédněme společně závěrem do Mursijské společnosti mezi řekami Omo a Mago prostřednictvím vyprávění, jak mě napadlo při dlouhé pěší cestě mezi mursijskými vesnicemi.
Zdroj: medium.seznam.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat